Automobily 
Sedmdesát devět let po vynálezu Papinova parního stroje (1690) došlo k významným událostem, kterými začala epocha motorových vozidel. Inženýr Cugnot získal podporu francouzského ministerstva války, pro které měl sestrojit parní traktor pro dělostřelectvo k vlečení těžkých děl. V roce 1769 měl první parní vůz zkušební jízdy. Dosahoval rychlosti až 4,5 km/hod. Bohužel nesplňoval výkonnostní požadavky do něj vkládané. Po 12 minutách jízdy došla pára. A bylo třeba na zemi pod kotlem rozdělat oheň. Teprve po vytvoření nové páry bylo možno pokračovat v cestě.
Ministr války byl však s pokusem spokojen a přidělil Cugnotovi další peníze na stavbu velkého stroje. Za necelé dva roky byl velký traktor hotov. Měl tříkolový podvozek. Před předním kolem byl velký mosazný kotel vážící 5 tun. Parovůz si již vezl vlastní ohniště a páru vyráběl za jízdy. Dosahoval rychlosti až 4 km/hod..
Zrod automobilu však zbrzdila nepříjemná událost. Při veřejném představení vypověděl parní vůz náhle službu. Závadu pravděpodobně způsobila tíha kotle. Došlo tak k první automobilové havárii v dějinách. Vozidlo prorazilo zeď, Cugnot měl štěstí, vyvázl z bouračky jen s úlekem. Práce na "mechanickém koni" ukončilo sesazení ministra války de Choiseula.
Cugnot dokázal, že motorový vůz lze sestrojit. Za kanálem La Manche se však odehrávala další epizoda vzniku automobilu. Anglický konstruktér James Watt svými vynálezy ukázal, že parní stroje mohou být značně výkonné a mohou se využívat v mnoha odvětvích. Bezprostřední význam pro vývoj motorových vozidel měly až vysokotlaké parní stroje amerického konstruktéra Ewanse. Tři roky po vynálezu mnohem výkonnějších strojů, než byly Wattovy nízkotlaké parní stroje, uplatnil Ewans novinky v konstrukci parních strojů v dopravě. V roce 1803 sestrojil motorové vozidlo určené i k plavbě.
Mezi prvními průkopníky parních motorových vozidel byl též Čech. Vynálezce Josef Brožek své vozidlo vlastní konstrukce předvedl 17. srpna 1815 v Praze.
Nastával věk páry. Doba rozsáhlého využívání parních strojů. Konstruktéři zkoušeli vyrobit první silniční vozidla. Roku 1830 jezdilo po Anglii již 26 parních automobilů. Mezi Londýnem a Paddingtonem byla zavedena pravidelná doprava parními automobily. Motorismus pomalu získával stoupence v mnoha zemích Evropy a Ameriky. Proti novému způsobu dopravy však rychle povstali odpůrci. Byli to majitelé dostavníkových koncesí, výrobci kočárů, chovatelé tažných koní, formani, obecně „lidi z branže“. Dále pak občané, kterým vadil velký hluk nových povozů v jinak klidných městech. V neposlední řadě i notoričtí stěžovatelé. Města i státy vydávaly na základě tlaku občanů nařízení a zákony proti silniční dopravě. Jako zajímavost nám slouží pověstný zákon „Locomotive act“ z Anglie roku 1865. Před vozem musela kráčet jedna osoba z tříčlenné obsluhy vozidla pěšky a červeným praporkem upozorňovat jezdce a kočí na nebezpečí. Vozidla měla omezenou rychlost - v osadách mohla dosahovat nejvýše 3 km/hod., na volné trati 6 km/hod.
.
Od začátku minulého století se rychle objevovaly nové druhy vozidel, které využívaly jiný pohon. Angličan Medhursi zažádal v roce 1800 o patent na vůz, který poháněl stlačený vzduch. V roce 1802 přihlásil švýcarský občan Issac de Rivaz k patentování raketový vůz, který měl pohánět hořící střelný prach. V roce 1835 přišel holandský technik Stratingh s prvním elektromobilem. O rok později Ital G. B. Bott sestrojil zcela odlišný typ elektromobilu.
V roce 1860 vynalezl Belgičan Jean Lenoir dvoutaktní spalovací motor na svítiplyn. Lenoirův další vůz s plynovým pohonem dosahoval na trati dlouhé 18 km průměrnou rychlost až 6 km/hod.. Jeho vynálezu použili konstruktéři ke stavbě dalších typů vozidel se spalovacími motory. Zvlášť nadějně vypadaly pokusy o sestrojení motorů poháněných tekutými palivy o velké výhřevnosti. Při konstrukci spalovacích motorů se vynálezci snažili používat jako palivo kromě svítiplynu i petrolej, benzín a líh.
Vídeňský mechanik Marcus vyzkoušel v roce 1864 na malém vozíku motorek poháněný petrolejovými párami. O rok později měl již vozidlo pro dvě osoby a po dalších letech předvedl vozidlo s benzínovým motorem chlazeným vodou, s elektromagnetickým zapalováním a ručním řazením rychlosti.
V roce 1885 obdržel německý mechanik Gottlieb Daimler patent na "vozidlo na kolech poháněné plynovým nebo petrolejovým motorem, umístěným pod sedadlem a mezi zadními nápravami". Téhož roku dostal jeho krajan Karel Benz patent na "kočár bez koní poháněný benzínovým motorem". Řešení jejich vozidel byla východiskem ke stavbě skutečných automobilů.
V roce 1894 byl uspořádán na trati dlouhé 126 km (Paříž-Rouen) první automobilový závod. Vozidla již měla pneumatiky. V následujícím roce se konal ještě delší závod na 1200 km dlouhé trati Paříž-Bordeaux-Paříž. Startovalo 12 vozů se spalovacími motory, šest parních motorových vozidel a dokonce i jeden elektromobil. Vozy poháněné párou závod nedokončily. „Vítězem“ se stal dvoumístný Panhart-Levassor. Paříž jej uvítala po necelých 49 hodinách, byl nejrychlejší. Kupodivu oficiálním vítězem se však stal Peugotův automobil. Přijel asi o jednu hodinu později, ale na stupně vítězů ho přivedla jeho čtyři sedadla.
První časový automobilový závod byl 18. prosince 1898 v městečku Acheres poblíž Paříže. Pořadatel závodů týdeník La France Automobile netušil, že položí základ snahy po stále větších a větších rychlostech. Tehdy zvítězil na 2 kilometrové trati francouzský hrabě Gaston de Chasseloup-Laubat rychlostí 58,86 km/hod. Vítězný vůz Jean-taud byl elektromobil kočárového typu o váze 1400 kg poháněný bateriemi.
Ani ne za měsíc překonal belgický konstruktér Camille Jenatzy rekord na elektromobilu tvaru torpéda. Dosáhl rychlosti 62,12 km/hod. Tento vůz, těžký necelých 10 tun - Jamais content - byl vzápětí překonán Jean-taudem. Ten dosáhl nejvyšší rychlosti kočárů všech dob jel rychlostí 91,361 km/hod. Ještě téhož roku dosáhl Camille Jenatzy na Jamais content nové nejvyšší rychlosti století 105, 798 km/hod. Ta pak byla po léta uznávána za světový silniční rekord.
Na přelomu 19. a 20. století se těšil elektromobil velké oblibě a v Americe byl ozšířenější než automobil se spalovacím motorem. O prosazení automobilu s benzínovým motorem se zasloužil americký konstruktér Henry Ford. V roce 1903 vytvořil na břehu Michiganského jezera se svým vozem nazvaným 999 nový světový rychlostní rekord - 146km/hod.
Když si Tomáš Alva Edison prohlížel u Henry Forda náčrt připravovaného automobilu, prohlásil: "Váš automobil bude nezávislý, nepotřebuje oheň a páru jako parní vozy, nekouří a nebude tak těžký jako elektromobil. Pracujte na něm!". Edison dovedl odhadnout šance technických novinek. Zavedením prvního montážního pásu na světě se auta u Forda začala vyrábět v ohromných sériích.
Časem v osobní automobilové dopravě získaly naprostou převahu benzínové motory. Parní automobily byly příliš těžkopádné, hřmotné a produkující spoustu škodlivin. Za druhé světové války nedostatek ropy přivedl některé země k částečnému návratu k pohonu automobilů plynem. Přizpůsobení běžných spalovacích motorů na pohon plynem nebyla složitá.
Elektromobily v konkurenci neobstály. Daly se sice postavit jednoduše a snáz obsluhovat, avšak olověné akumulátory byly choulostivé, těžké a po ujetí 30 km se musely znovu dobíjet. Edison s Fordem se v roce 1915 pokusili o elektrickou verzi slavného modelu Ford-T. Ani ocelo-niklové akumulátory nepomohly k výhře elektromobilu. V dopravě zvítězily spalovací motory hlavně díky vysokému výkonu a snadné skladnosti kapalných pohonných hmot. Po impozantním nástupu benzinových motorů přišly Dieselovy motory zcela odlišné koncepce, které dovedly ještě lépe zužitkovat energii paliva. Pohonnou hmotou byla levná nafta.
Tím jsme se dostali do současnosti, po silnici se nám prohání osobní automobily poháněné většinou spalovacími motory. Nákladní vozy využívají motory vznětové. Díky vysokému znečištění výfukovými plyny se konstruktéři snaží vyrobit velmi úsporná auta či sázejí na elektromobily či vozidla, které bude pohánět vodík.