Jawa 250 typ 10 "Pérák" 

Pérák patří do kategorie vlasteneckých motocyklů a své historické tažení započal v roce 1946.  Vznikl v době německé okupace, kdy vlastenecký kolektiv JAWY riskoval návrhem a přípravou nového legendárního motocyklu vlastní život. První prototypy byly stvořeny v Praze na Pankráci v malé dílničce nesoucí název Motozbroj, která sloužila jako opravna motocyklů pro Nacisty, kde se jiná činnost chápala jako sabotáž a trestala se smrtí. Přesto se statečným vlastencům podařilo testovat jednotlivé díly na motocyklech wehrmachtu. Poté přišla daleko riskantnější činnost, a to testování prvních prototypů po našich silnicích s často vypůjčenýma evidenčními čísly SS nebo wehrmachtu. Prototypů vzniklo po dobu okupace okolo dvaceti. Ty, co se nejvíc podobaly, byly prototypy se základními tvary motoru a rámu, s přední palelogramovou vidlicí a s neodpruženým zadním kolem. Pro jistotu se Pérák přestěhoval do Nové Paky. Zde byl důvěryhodnými odborníky podroben zkušebním jízdám, kteří tak měli možnost k odborným připomínkám. Ty přispěly k vyladění posledních detailů, ze kterých vznikly dva skuteční Peráci odění do vojenské khaki barvy. Oba byly po zbytek okupace důkladně schováni před nacisty a čekali jen na to, až naší vlast osvobodí po boku amerických kovbojů rudí bratři, na které jsme nezapomněli celých 40 let. A proto jsme Sovětskému svazu dobrovolně věnovali svoje nejlepší léta spolu s největším výrobním potencionálem našich motocyklů, které putovaly právě do ruské matičky země. A však dokázala by JAWA vyrobit za svou existenci 3.000 000 motocyklu bez toho aniž by šli naše motocykly do ruské matičky země. I při té velké konkurenci????? Já osobně nevím v té době jsem byl na houbách.

 Pérák se dočkal v roce 1946 sériové výroby se zcela novou konstrukcí rámu se zadními vinutými pružinami ukrytými v kluzácích, které se staraly o odpružení zadní osy kola. A pro to dostal lidový název PÉRÁK  díky odpružení zadního kola pomocí pér. Významný úspěch tohoto motocyklu přišel v době, kdy ho mohl svět zhlédnout na světových výstavách v Paříži, v Londýně a ve Švýcarsku, na nichž mohli odborníci přiznat, že tento motocykl přestihl o několik let svou dobu.

 Přední kolo dostalo novou teleskopickou vidlici chráněnou pryžovými manžetami spolu s novým pláštěm předního světla a tachometru. Palivová nádrž zprvu nesla znak JAWY v podobě Janečka, který měl uprostřed znaku podobu nábojnice. Ten byl okolo roku 1958 do výrobního čísla 11-26000 vyměněn za znak nesoucí uprostřed znaku Z. V útrobách palivové nádrže byla umístněná spínací skřínka, která měla v sobě uloženou zapalovací cívku. Zpočátku byla spínací skřínka napojena na čtyřpólové zapalování. O rok později byla inovována na skřínku se signalizací zařazených rychlostí pomocí kontrolek. Po ní přišla spínací skřínka s ampérmetrem ukryta v bakelitovým plášti. Palivová nádrž měla v dolní části vykrojený oblouk pro sedlo s jednou centrální vinutou pružinou s třecím tlumičem, který měl možnost nastavení tuhosti podle hmotnosti jezdce. Na zadním blatníku se nacházel nosič, který se vyráběl ve dvou verzích. Starší verze nosiče byla připevněna vzpěrami a přitažená na obou koncích jedním šroubem. Novější verze nosiče byla přichycena pomocí čtyř šroubů. Zadní blatník měl zpočátku samostatnou odrazkou, která byla později zapuštěna přímo do blatníku. Přední blatník byl nejdřív přichycený třemi šrouby, později pak čtyřmi šrouby. Kola byla o velikosti devatenácti palců s jednostrannými brzdovými bubny. To, co dělalo Péráka skutečným klenotem, byl motor, který zdědil i jeho nástupce Kývačka. Motor dvoudobý vzduchem chlazený se čtyřstupňovou převodovkou. Spojkový koš se čtyřmi korkovými lamelami ponořený v olejové lázni byl vypínatelný poloautomatem na pravé straně. Karburátor byl se samostatnou plovákovou komorou spjat hlavní tryskou chráněnou sítkem a byl přichycen na přírubu dvěma šrouby. Vše bylo ukryté pod důmyslným krytem. O chod motoru se staralo ze začátku do výrobního čísla 11-7000 čtyřpólové dynamo, které bylo v roce 1947 vyměněno za šestipólové.

JAWA 250 typ 11

Pérák přišel v roce 1950 s dalšími novými změnami. Především válec získal řidší zebrovaní pro lepší chlazení motoru. Klikový mechanismus doznal též změny svých ojnic a pístu. Brzdi dostaly vetší průměr ze 150 mm na 160 mm spolu s většími brzdovými bubny a osami. Poslední série se dodávaly se samostatnou cívkou pod palivovou nádrží spolu s novou spínací skřínkou nesoucí značku JAWA. Přídavné tandemové sedlo pro spolujezdce bylo vybaveno přídavnými sklopnými stupačkami. Spolu s tandemovým sedlem se dal namontovat přídavný nosič. Pro nepřízeň počasí byl Pérák vybaven dvoudílnými chrániči nohou. Nový byl pohotovostní jednoramenný stojánek (policajt), boční kožené brašny a spínač brzdového světla, to vše se dalo za příplatek dokoupit. Svou nadčasovou historii skončil po dlouhém putování po celém světě v roce 1954, dříve než Pérák 350, který se vyráběla do roku 1956. Oba typy posloužily svými motory novým nástupcům - další legendární řadě kývaček JAWA 250 typ 253. 

(sesa-moto)